1. kapitola

 

 

Kapitola první: Ochutnávka

 

 

Klepání zobáku na okenní tabulku vytrhlo Severuse ze čtení knihy o nových objevech v oblasti nitrozpytu od Lindsey McMahonové. Vztekle praštil knihou o stůl, sundal si brýle a promnul si unavené oči. Copak nemůžu mít chvilku klidu, pomyslel si. Ten kdo poslal tu sovu si to ošklivě odskáče, tedy pokud se nejedná o otázku života a smrti, což by byla jediná polehčující okolnost, ušklíbl se. Neochotně se zvedl z pohodlného křesla, přešel k oknu, otevřel ho a osvobodil sovu, která vycítila jeho náladu a bez pamlsku uháněla pryč.

Pečeť ministerstva nenechala Severuse na pochybách, že si Kingsley opět vymyslel nějakou byrokratickou buzeraci. Kdyby spolu nebojovali bok po boku proti Voldemortovi a časem se z nich nestali relativní přátelé, už by ho dávno proklel nějakou opravdu šťavnatou kletbou za ty všechny papíry, které musel neustále vyplňovat od té doby, co se po konci války stal Bradavickým ředitelem.

Vrátil se zpět do křesla, nasadil si brýle, které teď díky papírování používal stále častěji a dal se do čtení.

 

Severusi,

 

vím, že mě jistě prokleješ, ale bohužel ti musím připomenout, že je nutné neprodlené vyčíslení nákladů na chod Bradavic v nastávajícím školním roce. Je mi jasné, že mezi tvými prioritami se tahle činnost jistě nenachází, ale dál to opravdu oddalovat nemůžeš, protože Alma Teeková, ředitelka odboru financování školství mne denně bombarduje stížnostmi na tvou laxnost a neochotu spolupracovat a já už opravdu nejsem ochoten ani schopen odrážet její útoky. Takže do pátku chci ten rozpočet vidět na svém stole, jinak si mě nepřej!

 

Se srdečným pozdravem

 

                                                                                              Kingsley

 

PS: Dnes dorazil ten skvělý Gewurztraminer z Francie, takže připomínám, že ochutnávka se koná v pátek ve 20.00  v mé kanceláři.

 

 

No tak to je výborné, pomyslel si Severus, nejprve pošle div ne huláka a potom si ho klidně pozve na Tramín. Ten má ale žaludek. Jistě ten rozpočet měl být hotový před měsícem, ale se vší tou prací na něj prostě neměl dost času. Je zkrátka nemožné se starat o plynulý chod školy, denně si dopisovat s byrokraty, řešit kázeňské problémy a ještě učit lektvary. Kdyby se ksakru našel alespoň schopný lektvarista, aby už nemusel učit, zbylo by mu víc času na papíry a snad i na přečtení nějaké z těch knih, které se kupily v jeho soukromých komnatách. Nelži si do kapsy Severusi, ušklíbl se pro sebe, vždyť ty sem žádného lektvaristu nechceš, nikdo ti není dost dobrý a proč? No protože tě ve skutečnosti baví učit ty malé nevychované spratky, dýchat jim na záda a škodolibě se těšit z jejich nemotornosti nebo naopak s pýchou pozorovat oblíbence jak se činní a jak jim jde práce od ruky. Hloupost, tak to přeci není, rád se toho zbavím, jen si musím najít kompetentní náhradu.

 Zakroužil rozbolavěným krkem, znovu sundal brýle, které si před nedávnem pořídil v mudlovské optice a rozhodl se, že se do rozpočtu pustí hned zítra ráno, koneckonců ve středu měl vždy volno pro papírování, takže ho nikdo nebude rozptylovat. Vstal z křesla a zamířil rovnou do postele, koupelna počká do rána. Byl tak unavený, že usnul sotva ulehl. Občas se neklidně převalil ve spánku, to když se mu zdálo, že na něj útočí Alma Teeková a metá po něm pergameny.

 

------------------

 

 

V pátek večer přesně v osm hodin vyšlehly zelené plameny v krbu kanceláře ministra a z nich vystoupil nasupený Severus Snape. Původně se chtěl na Kingsleyho vykašlat po tom, co ho donutil strávit celou středu sestavováním rozpočtu, ale potom se škodolibě rozhodl, že nejlepší odvetnou akcí bude Kingsleymu vypít co možná nejvíc toho skvělého Tramínu. Kingsley nikdy nevypadal na velkého znalce vín, ale během posledních tří let byl z nějakého, Severusovi neznámého důvodu velmi dobře zásoben kvalitním, především alsaským vínem.

Ne, že by Severus byl nějaký přehnaný pijan, ale je pravda, že se na tyhle páteční ochutnávky vždy těšil. Je přeci lepší probírat byrokratické záležitosti s přítelem nad sklenkou výborného vína, než s tou starou seschlou ropuchou Teekovou v její zatuchlé kanceláři a ještě k tomu nasucho.

 

„Rád tě vidím Severusi, posaď se“ pokynul mu s úsměvem Kingsley a krátkým mávnutím hůlkou vykouzlil na stolek dvě číše na víno a láhev toho opěvovaného Tramínu.

 

„Kéž bych mohl říct to samé Pastorku“ jízlivě opáčil Snape a sedl si do pohodlného koženého křesla.

 

„Ale no tak, to tě ta rozladěnost od středy ještě nepřešla Severusi“, pronesl smířlivým tónem Pastorek, „já za to přeci nemůžu, že už Teekové opravdu hořel termín, jednou si se dal na vojnu, tak musíš bojovat. Prostě není funkce, bez papírování, věř mi že vím co říkám“ povzdechl si.

 

„No zrovna tobě to moc nevěřím“, opáčil Severus, „ještě jsem nezažil aby na tvém stole bylo víc než pět pergamenů, o víkendu si vesele cestuješ za Sam do států, soudě dle kondice stíháš i trénink, takže toho asi moc na práci jako ministr mít nebudeš“ ušklíbl se kysele.

 

Kingsley se zamyslel, vlastně má pravdu, nebýt Alice, moc času by na tyhle aktivity neměl, usmál se pro sebe, ona je poklad. Zařídí naprosto všechno, co nutně nepotřebuje jeho osobní účast, je tichá a velmi výkonná, jen kdyby tolik nepřitahovala Brouzdalovu pozornost. Zrovna jako dnes ráno, když ji zase Jeremiáš obtěžoval svými obscénními návrhy . Právě kvůli Brouzdalovi přestala s výcvikem pro bystrozory. Neustále ji obtěžoval a ona proto se rozhodla změnit profesi, když se kvůli tomu obrátila na Kingsleyho, nabídl jí místo své pravé ruky, protože se topil v papírech a dalších povinnostech. Jaké štěstí, že přijala, byla opravdu poklad. Vzdělaná, lingvistka, diskrétní, elegantní a hlavně zabezpečená, takže jí nevadil opravdu mizerný plat, který mohl na její místo vyčlenit. Přemýšlel jak zatočit s Brouzdalem, zatím však nic nevymyslel, jako bystrozor byl velmi výkonný a on sám si jeho služeb cenil, ale takhle to opravdu už nešlo dál. A najednou ho něco napadlo, bylo to velmi troufalé, ale za pokud by to vyšlo, zabil by tím dvě mouchy jednou ranou. Pohlédl na Severuse, který přes veškerý stres a únavu spokojeně vychutnával dokonalé víno a po tváři se mu rozlil poťouchlý úsměv.

 

„Začínám se bát“ zavrčel Severus.

 

„A čeho?“ zeptal se Kingsley.

 

„Toho tvého poťouchlého výrazu v obličeji Pastorku“ zavrčel  Severus.

 

Kingsley se rozesmál.

 

„Opravdu se nemáš čeho bát Severusi, jen jsem právě přišel na řešení tvého problému s byrokracií a nedostatkem volného času“.

 

„Opravdu?“ zeptal se Severus a zvědavě povytáhl obočí, tak jak to uměl jen on.

 

„Ano, přidělím ti osobní asistentku, která za tebe to papírování vyřídí, tedy jistě že ne všechno, ale počítám, že nejméně s dvěma třetinami ti bude schopna pomoci. Je jasné, že stále bude dost věcí vyžadovat tvou osobní účast, ale zdaleka toho nebude tolik jako dosud.“

 

„Zbláznil ses?“ vykřikl Severus „ A co jako budeš dělat ty? Jak to tu budeš zvládat, navíc Bradavický mzdový rozpočet je už tak dost napjatý, po tom, co jsem zaměstnal i Tonksovou a upřímně pochybuju o tom, že Teeková mi ho navýší byť o jeden srpec, obzvlášť po tom výstupu posledně!“

 

„Tohle sice není tvá starost, ale pro tvůj klid, ti to objasním. Sam se sem stěhuje, bude tu pracovat na své diplomce a jsem si jistý, že ji jako studentku kouzelnické diplomacie velmi zaujme nabídka neplacené stáže v ministerské kanceláři, navíc s výhledem trávení více času s ministrem, řekl Kingsley a laškovně mrkl na Severuse způsobem, po kterém se mu ani nechtělo přemýšlet o tom, jakou náplň bude především tahle „stáž“ mít.

 

Severus znechucen tou představou poslouchal dál.

 

 „Alici prostě budu platit dál jako svou asistentku, bude ti zapůjčena ministerstvem.“

 

„A ty si opravdu myslíš, že tohle tvá asistentka přijme?“ zašklebil se pochybovačně Severus.

 

„Jistě, oddanost ministerských nezná hranic!“ prohlásil sebejistě.