4.kapitola

 

Kapitola čtvrtá: Sametový večer

 

 

Když vešel Severus do Velké síně, ještě tam nebyla. Po dobu prázdnin byla síň vždy přeorganizována tak, že místo dlouhého stolu učitelů byly rozmístěny na stupínku čtyři samostatné stolky se čtyřmi židlemi a zbytek síně byl prázdný. Bylo to velmi nezvyklé, když jste to porovnali s ruchem školního roku, ale Severus to miloval. Miloval klid a ticho, atmosféru opuštěného hradu a děkoval Merlinovi za to, že trochu hluku může očekávat nejdříve za čtrnáct dní s příchodem hradního personálu. Přešel k jednomu ze stolků a posadil se. Jakmile dosedl, objevila se předním miska s polévkou. Rozhodl se, že na slečnu „chodím pozdě na večeři“ čekat nebude. Měl hlad, že by okusoval roh z muchlorohého chroptala.

 

Tiše vešla do Velké síně a zarazila se když zjistila jak hrozně je tam prázdno. V Bradavicích byla několikrát s Pastorkem a pokaždé tahle síň připomínala úl. Dnes ne, dnes vypadala jako katedrála, důstojná a tichá, jen s jedním osamělým návštěvníkem. Tedy vlastně se dvěma. V zadu u stolu se chystal ponořit lžíci do polévky pan ředitel. Tiše přešla ke stolu a promluvila.

 

„Můžu se k Vám připojit?“

 

„Kdyby jste nemohla, už byste to věděla, řekl bych rovnou, že jídlo Vám skřítek donese do Vašeho pokoje.“

 

„Čím jsem si tedy zasloužila to privilegium povečeřet s Vámi?“

 

„No to bude asi tím, že mám sklon k sebemrskačství a musím se nějak potrestat alespoň jednou denně, jinak nejsem spokojen a  dnes zkrátka  padla volba na to, že obětuji klid u večeře“ řekl tak kousavě, že by se za to nemusela stydět ani piraňa.

 

„No tak tedy dobrou chuť profesore“ ušklíbla se.

 

Jinou odpověď než zavrčení, snad ani nemohla očekávat. Večeře proběhla v naprostém tichu, nebylo slyšet nic než občasné cinknutí lžíce či vidličky o porcelán. Když dojedli hlavní chod, objevil se Dobby a zeptal se Severuse, zda chce kávu vypít v síni, nebo si ji bude přát servírovat ve svých pokojích. Než stačil Severus cokoliv říct skočila mu do řeči Ali.

 

„Jestli dovolíte pane řediteli, ráda bych Vám oplatila Vaše pozvání na večeři a pozvala Vás na kávu ke mně.“

 

Severus se zarazil, neměl náladu na něčí společnost, celý den se těšil na to, jak se prostě večer usadí ke krbu, dá si sklenku vína, či whisky a konečně se začte do jedné z těch nových knih, které si pořídil. Už byl v pokušení jí hrubě odmítnout, ale potom si uvědomil, že se k ní nemůže chovat zase tak hrozně, přeci jen ulehčí mu práci, nemusí jí za to nic platit a je to relativně způsobně se chovající žena. No a Severus, ať je jakýkoli, se vždy ke způsobným dámám snažil chovat jako džentlmen. Z toho nám vyplývá, že mohl použít pouze jedinou odpověď.

 

„Když jinak nedáte Cracknelová. Kávu si vypiju se slečnou v jejích pokojích, už tě dnes nebudu potřebovat Dobby.“

 

Skřítek se úslužně uklonil a zmizel.

 

„Půjdeme? Nebo jste si to snad rozmyslela?“ zeptal se Severus.

 

Ali trvalo docela dlouhou chvíli než se vzpamatovala z toho co právě slyšela, kávu u sebe navrhla jen ze zdvořilosti, to že přijal jí opravdu vyrazilo dech. Rychle se zvedla a připojila se k Severusovi, který už byl na půl cestě ze síně. Mlčky došli k jejím komnatám, když vyslovila heslo, jen trošku povytáhl obočí, ale nijak to nekomentoval. Vešli dovnitř a ona se otočila.

 

„Copak, něco se Vám na mém hesle nezdá?“ zeptala se s potutelným úsměvem.

 

„Tendres passion?“ zopakoval heslo Severus, „proč právě tohle?“

 

„Nevšimla jsem si, že v mé pracovní náplni, je také osvětlování významu přístupového hesla do pokoje“

 

„To zajisté není, ale prozradit by jste to stejně mohla, musíte přiznat“, usadil se do křesla a pokračoval „ že je to přinejmenším trochu zvláštní heslo.“

 

„Jednou Vám to třeba prozradím profesore, ale teď se spíš zeptám, co Vám můžu nabídnout. Mám tu kromě kávy také výborné Chardonnay, ročník 2004 z Čech, nebo samozřejmě whisky, takže čemu dáte přednost?“

 

„Nechám výběr na Vás“

 

„Takže sklenku bílého, hned to bude.“

 

Ali mávla hůlkou a na stolku se objevila láhev a dvě plné sklenky. Vzala jednu z nich a podala ji Severusovi a pak sáhla po své.

 

„Tak tedy na naši spolupráci“, řekla a pozdvihla přitom sklenku směrem k němu.

 

„Na spolupráci“, řekl Severus a trochu upil.

 

Musel přiznat, že víno je opravdu skvělé, měla dobrý vkus, pomalu se rozhlížel po pokoji a zjišťoval, že se tu stihla docela dobře zabydlet. Pokoj, jakkoliv byl předtím útulný, teď vypadal opravdu domácky, krbovou římsu zdobilo několik fotografií, knihovna byla zcela zaplněna, skleník byl zaplněn porcelánem a křišťálem.

 

„Zapálím si, snad Vám to nebude vadit, řekl jste, že tady můžu kouřit.“

 

„Jistě, jak je libo je to Vaše zdraví“, řekl trošku ironicky, ale v zápětí měl v ruce stříbrné pouzdro na cigarety a vytahoval z něj zapalovač. Nahnul se k ní, aby jí připálil. Překvapeně zamrkala, ale cigaretu si připálit nechala. Vytáhl jednu i pro sebe a zapálil si taky.

 

Malé gesto rukou a odněkud se začala linout hudba. Michael Bublé zpíval cosi o tom, že je pozdní večer a že jeho partnerka dnes vypadá nádherně.

 

„Proč vůbec používáte hůlku?“ řekl v reakci na její pokyn CD přehrávači.

 

„Myslím, že bych se Vás mohla ptát na totéž profesore“, řekla a mírně se usmála.

 

„Ale abych Vám odpověděla, nerada na sebe upozorňuji a přiznejme si, že bezhůlková magie není nic obvyklého.“

 

„Proto jste skončila bystrozorský kurz? Protože jste nechtěla být středem pozornosti?“

 

„ Ano i tak by se to dalo říct“, přikývla Ali.

 

„ Poněkud zvláštní, myslím tím snahu být nenápadná a splynout s davem, u tak" odmlčel se jako by hledal to pravé slovo, „úspěšné a vcelku pohledné mladé dámy, nemyslíte?“

 

„Nemyslím“ nechtěla aby to znělo tak zbrkle a stroze, ale stalo se.

 

„Copak, nějaké temné a ostudné tajemství Cracknellová?“ zeptal se jízlivě.

„Myslel jsem, že od toho jsem tady já.“ Uchechtl se a upil vína.

 

„Jednou, když budete moc hodný chlapec, Vám ho prozradím profesore, ale zatím bych ráda změnila téma.“

 

„Hm, tak to se to asi nikdy nedovím, že?“

 

„To jste řekl Vy“ odpověděla mu s potutelným úsměvem.

 

„No, takže změna tématu, co takhle práce?“ Když nic nenamítala pokračoval. „Zatím co jste se tu zabydlovala, dostal jsem sovu od Malfoye staršího. Přepokládám, že ministrově asistentce nemusím objasňovat, že mu skončilo pětileté domácí vězení. Zdá se, že má na srdci něco čím mě chce oblažit co nejdříve, takže se dožadoval okamžité schůzky. Tvrdil, že je to pracovní, proto jsem mu odepsal, že mám čas zítra ve čtyři odpoledne. Pokud se to opravdu bude týkat Bradavic, byl bych rád, kdybyste byla u toho. Z čistě sobeckého hlediska, nehodlám Vám potom vše vypravovat, pokud by byl nutný oficiální zápis ze schůzky.

Takže očekávám, že ve čtyři budete k dispozici. Je mi jasné, že Lucius vzbuzuje v lidech záporné emoce, ale předpokládám, že když zvládnete pracovat pro mě, schůzku s ním přežijete také bez trvalých následků, nebo se snad mýlím?“ ukončil svůj monolog s tázavě zdviženým obočím.

 

„Myslím, že to přežiji ve zdraví pane řediteli“

 

„Výborně, takže to bychom měli, snad se do té doby alespoň trochu prokoušete svým stolem, nerad bych před panem Malfoyem vystavoval na odiv ten svinčík“ řekl tónem po kterém by nezasvěcený pozorovatel mohl konstatovat, že Alice si ho tam vytvořila sama.

„Budu se snažit pane řediteli.“

 

„Budiž Vám to ke cti Cracknellová.“ Ušklíbl se a dopil své víno.

 

„No zdá se, že je dopito. Půjdu, musíte se vyspat, abyste to všechno zvládla.“

 

„Děkuji, že jste tak ohleduplný.“ A ne, vůbec to neznělo ironicky.

 

„Já ani jiný být nedokážu, dobrou noc slečno.“

 

„Dobrou noc, pane.“