5.kapitola

 

Kapitola pátá: Host do hradu, hůlku do ruky

 

 

Ali vešla do kanceláře, která byla zcela tichá. Portréty na zdech spaly a v místnosti bylo ještě šero. Nebylo se čemu divit, slečna sekretářka si pod vidinou hromady práce nakupené na svém novém pracovním stole přivstala. Když po hodině a půl poctivého třídění pergamenů zjistila, že bude stačit pár kouzel z pokročilé administrativy pro kouzelníky a že to brzké vstávání bylo zcela zbytečné, vešel dovnitř Severus.

 

„Nenechte se rušit slečno, jen si něco vezmu a hned mizím, ostatně máte tu dost své vlastní zábavy, jak tak koukám“ poznamenal škodolibě.

 

„I Vám dobré ráno, profesore. Kvůli mně odcházet nemusíte, já mám totiž prakticky hotovo.“

 

Než stačil něco poznamenat mávla rukou a pergameny se roztřídily do tří hromádek, mávla podruhé a hromádky se rozletěly na tři strany, jedna na Severusův stůl, jedna mířila někam schodištěm (zřejmě k Lupinovi do kabinetu) a jedna se začala úhledně třídit do skříně s účetními doklady. Zbytek pergamenů, které držela v ruce, položila na svůj stůl a natáhla se pro brk.

 

„Copak profesore? Nějaký problém? Mohu Vám nějak pomoci?“

 

„Co jste s těmi pergameny provedla Cracknellová?“ zavrčel zlověstně.

 

„Och, to je jednoduché, stačí jen kouzla  Diribeo schedula, Continuare disputo no a Vám jistě známé Subnoto. Samozřejmě ne všechno to vyřeší, téhle hromádce“, ukázala na tu na svém stole „se budu muset věnovat osobně a tu na Vašem stole, ta si vyžaduje Vaši osobní pozornost.“

 

Severus strnul, nečekal, že si s tím tak rychle poradí, vlastně si škodolibě myslel, že by v tom mohla být zahrabaná alespoň dva nebo tři dny. Tohle mu teda velmi zkazilo náladu, ale jako zkušený manipulátor to na sobě nedal znát.

 

„Zaplať Merlin, alespoň se před panem Malfoyem nebudu muset stydět za ten binec“ ušklíbl se a zasedl za svůj stůl, kde na něj čekala hromádka k vyřízení. Docela zapomněl, že si přišel jen pro rozečtenou knihu, se kterou plánoval zapadnout do křesla u krbu ve svých komnatách.

 

Když se přesně o čtvrté rozrazily dveře ředitelny, nebylo pochyb kdo přichází. Lucius vplul do místnosti jako galéra do přístavu. Aby ne, pravý Malfoy se vždy nosí jako páv. Zastavil se těsně před Severusovým stolem a vyčkával až se na něho přítel uráčí laskavě podívat. Nutno podotknout, že Severus s tím zvednutím zraku nespěchal a v klidu nejprve podepsal poslední pergamen. Teprve, když odložil brk, tak se pohodlně opřel o opěrku svého křesla a vzhlédl k Luciusovi.

 

„No to je dost Seve, už jsem si myslel, že mě tu necháš vystát důlek“ řekl poněkud ironickým tónem Lucius, přičemž se usadil do křesla, které bylo přímo naproti Severusovu.

 

„Ani snad nebudu opakovat, že nesnáším zkracování svého jména Luciusi, takže pokud máš něco veledůležitého na srdci, něco s čím ti mohu pomoct pouze já, radil bych ti se toho pro příště vyvarovat milý příteli“ řekl Severus a se stoickým klidem si dal ruce do své oblíbené stříšky a vyčkával co z aristokrata vyleze.

 

„Dobrá, omlouvám se Severusi, už se to nestane. Dovol mi abych přešel k jádru věci, jistě uznáš, že to opravdu nemohlo počkat do sobotní večeře u nás.“

 

„Jsem napjatý jako Potter při famfrpálu“ řekl Severus „ tak to už vyklop Lucie.“

 

„Tedy, že mi skončilo domácí vězení už víš, že?“ řekl a vyčkal až Severus otráveně přikývne.

 

„Fajn, tedy abych byl upřímný, stálo mě to mnoho času, úsilí a hlavně peněz to konečně ukončit. Kingsley sice intervenoval v můj prospěch, ale soudkyně proti mně zřejmě něco má, takže trvala ještě na jednom potrestání.“

 

Severus se zachmuřil, vše mělo proběhnout hladce, byli na tom s Kingsleym domluveni, Malfoy se výrazně zasadil o porážku Voldemorta a za to byl odsouzen jen k pěti letům domácího vězení a vysoké pokutě a teď to nějaká ježibaba bude komplikovat? Jeho myšlenky přerušil Lucius, který pokračoval.

 

„No, zkrátka a dobře napařila mi ještě 1000 hodin kouzelnickyprospěšných prací.“

 

Severus bojoval s chechotem, okamžitě se mu vybavil Lucius v bílém vozící pacienty u Munga, nebo přebalující přestárlé kouzelníky v pečovateláku v Prasinkách. (No tak, kdo by se při takovéhle představě nechtěl zasmát, že?)

 

„No tak to je sice velmi zajímavý trest pro Malfoye, ale co já s tím Luciusi, myslím, že to není nic tak hrozného. Prostě posbíráš nějaké odpadky, přebalíš pár senilních čarodějnic a bude to.“

 

„No a právě proto jsem tady Snape, Bradavice jsou totiž taky veřejná kouzelnická instituce. Takže mě prostě musíš zaměstnat.“

 

„Jistě, už tu mám zaměstnaného poloobra, skřeta, vlkodlaka, metamorfomága, kentaura, neustále se tu vyskytuje ta vše přeživší zjizvená hlava, opravdu jediné co mi tu chybí, abych mohl vybírat vstupné jako v cirkuse je nafintěný, zdegenerovaný, bývalý smrtijed.“

Ali se držela zuby nehty aby se nesklátila smíchy, takhle trefně může ohodnotit situaci opravdu jen Severus Snape. Malfoy si jí zatím nevšiml. Když se vřítil do pracovny, stála zrovna v zákrytu knihovny a vracela tam knihy,které odklízela z hromádek strategicky rozmístěných po místnosti. Vlastně byla ráda, protože se teď mohla nerušeně bavit a čekat s čím ještě ti dva přijdou.

 

„Tss tss, neznat Tě Severusi, tak se snad i urazím, ale já tě znám, takže se ptám odkdy můžu nastoupit a co budu dělat?“ zubil se Lucius, očividně nezaskočen Severusovou jízlivostí.

 

Severus se ušklíbl, vlastně proč ne, alespoň uvidí aristokrata poprvé v životě dělat rukama. Co by mu tak mohl nabídnout, aby to byl pro něj alespoň trochu trest. Chvilku přemýšlel a pak se mu na tváři rozlil vítězný škleb.

 

„Co mám s tebou dělat Lucie, přeci tě nenechám pracovat u Munga. Že jsi to ty, tak tě nechám i vybrat. Měl bych tu volné místo v kuchyni, ve sklenících, pak volné místo asistenta Filche a to nejlepší na konec, uvolnilo se mi tu místo profesora Studia mudlů. Christine Scott Thomasová jde na mateřskou a vrátí se až příští rok. Takže, co si vybereš? Samozřejmě, zapomněl jsem ještě na Poppy, ruce navíc se jí vždy hodí.“

 

Lucius byl vzteklý, ale snažil se to nedat najevo. Věděl, že pochodit u Severuse nebude snadné, ale že si ho takhle vychutná, na to ani nepomyslel. Malfoyovská hrdost mu nedovolila se urazit a odplachtit, koneckonců kterákoli z těchto činností byla lepší než přebalovat dementní kouzelníky, takže se musí nějak dohodnout. No a pokud si měl vybrat, byl to titul profesora, byť to bylo spjato s tím ohavným předmětem.

 

„Beru toho profesora Severusi, ale přidám k tomu ještě hodiny etikety pro šesté a sedmé ročníky, ať zdejší žactvo pozná, co znamená mít úroveň.“

 

„Proč mě to nepřekvapuje“, ušklíbl se Severus „Cracknellová, smlouvu prosím.“

 

Ali vyšla zpoza knihovny a nevzrušeně mávla rukou, ve které rázem přistála standartní pracovní smlouva pro bradavického profesora. Přistoupila k Snapovu stolu a podala mu ji.

 

„Prosím pane řediteli.“

 

„Děkuji“

 

Lucius zalapal po dechu, to snad není možné, pomyslel si. To nemůže být ona, byla mnohem buclatější, když ji viděl naposledy. Ale hlas a především ten její rozkošný obličejík, který vždy miloval. Ale ona by měla být ve Francii, tedy alespoň pokud věděl, i když co mohl vědět, posledních pět let byl zavřený doma, takže mu toho dost uniklo. Proto se rozhodl, že to riskne.

 

„Broskvičko?“

 

„Ahoj Luciusi, ráda Tě vidím.“ Přišla k němu s úsměvem a objala ho. Neviděla Lucia skoro šest let. Naposledy za války.

 

„Co ty tu pro Merlina děláš koťátko? Nejsi ve Francii? Jak se mají rodiče?“

 

„Všechno ti povím, ale teď se věnuj panu řediteli, začíná být nervózní“ řekla mu s úsměvem a odešla se posadit za svůj stůl.

 

Severus prudce vstal a svým typickým tempem přivlál k polici na které byly několikatery šněrovací desky plné pergamenů. Jedny vytáhl a přivlál zpět ke stolu.

 

„Dobrá, pokud jste ukončili uvítací ceremoniál tak můžeme dokončit, to proč tu vlastně jsi. Tady jsou osnovy“ mrskl s nimi Luciusovi do klína a pokračoval „na tu etiketu si je vytvoříš sám a dáš mi je ke schválení do čtrnácti dnů. Smlouvy si vezmi s sebou a doma si je pročti, jeden opis mi vrátíš v sobotu na té večeři. Tímto jsme vyřízeni.“

 

Lucius popadl vše, co mu Severus nakupil do klína, vstal a rozloučil se s Severusem a také s Ali, přičemž jí řekl, že ji co nejdříve pošle sovu s pozváním na Manor, aby mu poreferovala o tom, co dělala poslední roky. Potom se otočil a s ladností sobě vlastní odkráčel z pracovny.

 

V ředitelně zavládlo ticho a Ali se docela dobře bavila pohledem na Severuse, který očividně bojoval s touhou se zeptat na to odkud zná jeho čistokrevného přítele.

 

 

 

Pozn.:

Kouzla Diribeo schedula, Continuare disputo a Subnoto jsem si vymyslela. Znamenají přibližně toto:

 

Diribeo Schedule – třídit dopisy, nebo listy

Continuare disputo – řadit abecedně

Subnoto – podepsat (něco jako ověření podpisu)