Z téhle povídky teče cukr. Není ani moc nápaditá, ale já se za ní přesto nestydím (snad jen trošku :)). Prostě jen miluju tuhle písničku. Kombinace toho textu a nádherné melodie je podle mého dechberoucí a k dnešnímu propršenému dni docela sedne.
At this moment
Draco stál v letištní hale, v ruce dvě letenky první třídou na Guadeloupe, vedle sebe vozík naplněný zavazadly na tři týdny exkluzivní dovolené, jedniné co mu chybělo byla spolucestující. Konsternovaně zíral na vzdalující se záda Hermiony Grangerové, jež mu právě po třech letech vztahu oznámila se slzami v očích, že už ho nemiluje a vrací se k Weslíkovi, kterého si bude brát.
"Míno, kde máš zavazadla?" zeptal se Draco, když uviděl svou přítelkyni, jak se k němu blíží letištní halou jen s kabelkou na rameni.
"Zlatíčko, vím že jsem ti slíbil, že nakoupíme nějaké hadříky, když dorazímě do Paříže, ale nevěděl jsem, že to bude kompletní šatník na tři týdny" řekl a šibalsky na Hermionu mrkl.
"Draco musíme si promluvit" řekla škrobeně.
"Stalo se něco?"
"Já s Tebou nepojedu. Bylo by to falešné. Já už prostě nemůžu předstírat, že se nic neděje. Už Tě nemiluju Draco. To co bylo mezi námi, bylo sice krásné, ale z mojí strany je to pryč. Věř mi, že jsem dlouho přemýšlela, jak ti to říct a nakonec jsem si řekla, že takhle to bude nejlepší. Potřebuju udělat radikální řez Draco. Vracím se zpět k Ronovi, budeme se brát. Za týden máme zásnuby. Je mi to líto."
Aniž by na cokoliv čekala se Hermiona Grangerová obrátila na podpadku a zcela proti nebelvírským pravidlům o statečnosti utekla. K tomuhle se odhodlávala od té doby, kdy Draco několikrát prohlásil, že manželství a děti nejsou pro něj to pravé ořechové. Dokonce jednou řekl, že nehodlá dál množit Malfoyovské degeny, což mu tehdy přišlo velmi vtipné. A ona se s tímhle prostě nemohla srovnat, milovala ho, ale toužila po dětech, po spokojené rodině a tu jí může dát jen Ronald. (Pozn. Patetické, vím, ale znáte Nebelvíry a jejich potřebu se obětovat v zájmu civilizace :))
Celý týden chodil Draco jako tělo bez duše. Hned po té, co mu Hermiona zmizela z dohledu, hodil letenky do prvního odpadkového koše, který na letišti našel. Zcela zdrcený odjel taxíkem do svého londýnského bytu. Jeho nálady se střídaly jako na běžícím pásu. Melancholii střídal vztek a zase naopak. Stokrát si řekl, že takových jako je Grangerová jsou desítky a on je přeci Draco kurva sexy Malfoy a pak zas stokrát plakal pro to, že už nikdy tak úžasnou ženu nenajde a přemítal, kde udělal chybu. Tak to šlo až do sobotního rána. Když mu do postele donesl domácí skřítek obvyklou kávu a čerstvý výtisk Deního Věštce s Hermionou a zrzkem na titulní straně tak se málem opařil. Palcový titulek hlásal, že tenhle povedený páreček dnes večer oslaví zásnuby v nově otevřené restauraci v Příčné, kde si za tímhle účelem pronajali salónek s tanečním parketem. Popadl ho neskutečný vztek. Třískl hrnkem plným kávy o zeď a vyskočil z postele. V tenhle okamžik se jeho dvě nálady, střídající se celý týden spojily v jednu. On prostě nejpřijde o Hermionu, žádný zrzavý zmetek mu ji nevyfoukne před nosem a nebude se natřásat po jejím boku. Nikdo nevezme Malfoyovi jeho ženu. Dnes večer bude jeho, ať to stojí, co to stojí.
Hermiona byla nervózní. Stále si nebyla jistá, jestli udělala dobře. Rona měla ráda, ale přeci jen Draca milovala. Opravdu chtěla obětovat své štěstí kvůli životu, který si vysnili spíše její rodiče a známí, než ona sama? Na to aby se rozmyslela je už ale pozdě. Draco se celý týden neozval. V koutku duše tajně doufala, že nakráčí k ní do kanceláře, řekne jí, že bez ní nemůže žít a unese jí na tu dovolenou kterou naplánoval. No nic takového se nestalo. Přeci jen, vyjádřil se jasně. Užívat si, to ano ale ne žádné velké závazky.
Draco byl o tisíc galeonů lehčí, ale jestli se to všechno povede, bude ta investice stát za to. Stál v zákrytu za mramorovým sloupem v soukromém salónku restaurace "Magic Cave" a pozoroval konferenciéra Sama, kterého si Weslík najal a on přeplatil. Hudba dohrála a všichni přítomní už čekali na oficiální oznámení zasnoubení "božského párečku". Sam přistoupil k mikrofonu a řekl:
"Dámy a pánové, prosím o pozornost. Je obvyklé, že dva lidé, kteří se milují se rozhodnou spojit své životy navždy. Ani dnes večer tomu nebude jinak. Milující muž požádá o ruku ženu svého srdce." zatímco se Sam odmlčel, Weasley vzal Hermionu za ruku a druhou začal lovit v kapse.
"Pokud mohu říct", pokračoval Sam "je tohle ta nejromantičtější žádost o roku, kterou jsem kdy viděl" otočil se směrem k místu, kde se skrýval Draco, usmál se a pokynul mu.
"Mikrofon je Váš pane Malfoy, hodně štěstí"
V té chvíli všichni strnule zírali na to jak na pódium ladně vyskočil Malfoy mladší a stoupl si přímo před mikrofon.
Chvilku se zdálo, že neví co říct, ale pak promluvil:
"Hermiono Grangerová, můj život nebyl nikdy procházka růžovou zahradou. Všichni lidé v tomhle salónku ví o čem mluvím. Před třemi lety jsi se ale v mém životě zjevila ty a z pekla se stal rázem ráj. Merližel, jsem zdegenerovaný aristokrat a jako takový jsem si neuměl vážit toho, co jsi mi poskytla. Před týdnem jsem se octl znovu v pekle. Sedm dní jsem potřeboval na to, abych si uvědomil, jak snadná je cesta zpět do ráje. Chci se tam vrátit lásko a chci tam žít navždy s tebou. Prosím, prokaž mi tu čest Hermiono Grangerová a vem si mě."
Při těchto slovech padl na kolena a orchestr za ním začal hrát první tóny písně a vedle Draca se objevil muž, který začal zpívat. Byla to píseň At this moment od Michaela Buble.
Hermioně se zastavilo srdce. Nemohla tomu uvěřit. Její sny došly naplnění. Pomalu vyprostila svou ruku ze sevření užaslého Rona a kráčela směrem k Dracovi, který byl stále na kolenou. Vystoupala po schůdcích na pódium a došla až k němu. Vztáhla k němu ruku a pomohla mu vstát. Několik okamžiků jen tak stáli naproti sobě a dívali se jeden druhému do očí. Píseň se chýlila ke konci, když Hermiona se slzami v očích kývla a usmála se.
"Miluju tě a moc ráda si Tě vezmu ty jeden zdegenerovaný aristokrate."
Objala ho a přitiskla své rty na jeho v hlubokém polibku.
Draco byl na vrcholu blaha, měl dámu svého srdce a jako bonus si mohl vychutnat pohled na zcela paralizovaného Weslíka, který opět ostrouhal.
